Zde je náhled tabů a not:

Zde si můžete stáhnout taby a noty ve formátu GP5
STÁHNOUT

A zde je pro ty, kteří nemají program Guitar pro klasická bitmapa
STÁHNOUT

Když jsem si chtěl doma začít vytvářet aplikace s mikrokontrolerem PIC16F84A rozhodl jsem se, že si programátor postavím sám, protože komerčně dostupné programátory jsou, přiznejme si to, trošku dražší. Po dlouhém hledání a zkoušení všelijakých zapojení, které jsem na širých internetových lánech našel, a které nefungovaly jsem konečně narazil na zapojení které funguje a shodou okolností je i hodně jednoduché.

Seznam součástek:

• 3x Odpor 1k
• 5x Dioda 1N4148
• 1x Kondenzátor 20uF

obr. 1 – Schéma zapojení

Tento programátor jsem připojil do portu RS232 na zánovním PC s operačním systémem Windows 7. Zkoušel jsem i převodník USB – RS323, ale mikrokontrolér se mi sice připojil a zinicializoval, ale čtení a zápis do mikrokontroleru byl pomalý a chybný.

Mikrokontroler programuji programem WINPIC (ke stažení zde). Návod na tento program je na internetu snadno dostupný. Viz například zde.

Do internetových vod jsem již před časem vypustil svoji stránku, na které testuji svoje rozpracované výtvory. Nyní na zmíněných stránkách spouštím veřejné testování betaverze hry GOLF10. Tímto bych vás chtěl poprosit, jestliže narazíte na nějaký problém, chybu, bug,… tak neváhejte a napište do buglistu

Dnes jsem s ním poprvé vyšel přes práh domu. Zatím se se zrcadlovkou tohoto typu teprve obeznamuji. Můj dřívější stroj Kodak Z650 nebyl z nejhorších, ale tolik možností mi nenabízel. Proto jsem od prvních fotografií moc neočekával. A také jsem se nemýlil, za prvé jsem vyrazil ve špatnou dobu, kolem druhé nedává slunce moc zajímavé barvy, a za druhé sem se klepal zimou páč bylo -5 a stabilizator mi v tom moc nepomáhal.

Nuže toť o mém prvním fotografovacím dnu vše fotografie jsem dal k dispozici na Picasu link: foto PICASA

VIDEO:

Technické paramtery:

• 65Watt
• 12″ repro Blue Marvel
• 3 pásmový EQ pro každý kanál zvlášť
• 2 kanály
• Reverb
• Trash a Gain přepínače
• efektová smyčka
• výstup pro připojení externího reproboxu

Já bych se z dovolením zastavil u té studentské průkazky. Těm, kterí neví o co se jedná, rychle vysvetlim. Je to proste modro-žlutá kartička, kde máte napsáno svoje jméno, rok narození, trasu na kterou máte slevu asi 25%. Dále je tam razítko školy a fotka.

Letos jsem si nevyplněnou průkazku jako obvykle sehnal na autobusovém nádraží v Boskovicích. Doma jsem se zasekl již při vyplnování první kolonky s názvem: „Jméno a Příjmení“. Musel jsem notnou chvíi uvažovvat, jakže zní celé mé ctěné jméno, ale nakonec sem si na něj vzpoměl. Do políčka jsem tedy napsal: „Jaroslav Ivanovič Olgoj Sergejevič Abdul AlIjamin Živný“. Aby jste rozuměli Sergejevič jsem po otci, Olgoj po matce a Abdul AlIjamin jsem po strýci babičky mé tchýně, vůbec nevím jak jsem se k tomuto příjmení dostal ale tuto zajímavou debatu bych nechal až na někdy jindy. Takže, dále jsem vyplnil datum narození a trasu. Tu náhle jsem se zarazil když jsem si všiml, že je tam potřeba moje fotografie, dočista jsem na ni zapomněl. Žádnou jsem doma neměl a představa, že bych měl jít dobrovolně k fotografovi, aby na můj kcicht vyplácal půlku filmu, mě děsila. Náhle mě přepadla ůzkost. Celý bledý jsem se svalil na postel a přemýšlel jak to s tou fotkou udelat. Ani nevím jak, ale napadla mě myšlenka že bych mohl po vzoru mistrů jako byl LeonardoDaVinci nebo Mikelanželo, zkusit namalovat svůj vlastní autoportrét. Tato myšlenka mě chytla a už jsem se zaobíral tím jakou technikou budu mini-obraz malovat. Velcí mistři většinou měli svůj vlastní styl, nekdo maloval zásadně olejovými barvamy, nekdo tuží, nekdo uhlem, ale já neměl doma ani olejové ani temperové ani žádně jiné barvy, pastelky jsem nemohl najít a uhlím už dávno netopíme, takže tuto moznost jsem také vyloučil, proto jsem se uchýlil ke stylu, který je mi asi nejbližší, a kterým přede mnou asi žádný mistr nemaloval. Ano byla to propiskomalba. Vzal jsem si papír, zrcátko, naostřil jsem si propisku a začal jsem ladnými pohyby propisky po papíře malovat mou tvář. Obraz byl hotov za necelé 2 minuty, však už na základní škole jsem byl vyhlášený rychlonmalíř a paní učitelka mi vždy říkala že bych mohl jít malovat na Karlův most portréty za 5 minut. Z výsledkem jsem ale nebyl příliš zpokojen, ba co hůř nebyl jsem si podoben ani zbla. Úzkost mě opět přepadla, ale nakonec mě již nic jiného nenapadlo. Musel jsem proto jít k fotografovi. Ten se po mém příchodu do ateliéru zhrozil a namítl něco v tom smyslu, že cvičeného mamuta ještě nefotil. Pravda nestříhám se již skoro rok, ale na mém, za tu dobu, lehce prodlouženém číru to podle mě není zas tak znát, znám i horší případy. Nakonec jsem přetrpěl pár zablesků fotoaparátu, počkal jsem si na vyvolání fotek a pak jsem si už konečně jednu fotografii nalepil na průkazku. Po té jsem zašel do školy k sekretářce , tam mi na druhou stranu průkazky vlepila razitko a podpis a pak už jsem si jen zkočil potvrdit průkazku na autobusové nádraží a bylo hotovo.

Pro ty silnější nátury jsem autoportrét oskenoval a nýní ho můžete zhlédnout. KLIKNĚTE SEM

———————————————————————————

Tak tedy tady jsou taby i noty.:

Zde si můžete stáhnout taby a noty do programu Guitar pro 5. Je tam i basa, bicí a druhá kytara.
STÁHNOUT.

A pro ty co nemaji program Guitar pro 5 tu je bitmapa.
STÁHNOUT.

Když jsem se na jaře dozvěděl, že světoznámá skupina IRON MAIDEN přijede koncertovat do Prahy, tak jsem se div nezbláznil a ihned jsem začal shánět lístky. Ty jsem měl za pár dní doma a už jsem se jen těšil na koncert. Na ten jsme nakonec jeli čtyři.

Pro transport přez trasu Boskovice – Praha jsme použily vlak, což se po chvíli ukazalo jako štastné, protože ČD nám studentům nadělilo prázdninové zlevnění jízdného o celých 50%. Ráno 8.8.2008 začalo pro mě obvikle. Vstal jsem v 11, šel jsem se naobědvat, vyřešil jsem pár věcí na ICQ, stylově jsem se oblékl (tričko IRON MAIDEN a jeansky), prostě to co nosím fur a pak jsem valil na místo srazu. Ten měl být v 12:30 před vlakovým nádražím v Boskovicích. Dva kamoše jsem nabral jž při cestě a čtvrtý, poslední člen naší výpravy jíž čekal na nádraží. Koupili jsme lístky a překvapeni slevou jsme nasedli do motoráčku směr Skalice n. Svitavou. Cesta motorákem uběhla příjemě však taky měrila asi jen 6 km. Ve Skalici jsme po asi 10 minutách čekání nasedly do rychlíku Brno-Praha, který již byl doslova nacpán chlapíkama s tričky IRON MAIDEN. Cesta tímto vlakem již tak říjemná nebyla. Za prvé trvala 3 hodiny + asi 20ti minutové zpoždění a za druhé na nás vždy po otevření okna začala chrtat voda, takže jsme byli přinuceni dýchat vzduch nevábné vůně a původu. Ale nakonec jsme před pátou hodinou stáli před nádražím Praha – Vršovice. Cesta k edenskému stadiónu byla na snadě, prostě se držet „černých“ skupinek. Po cestě jsme si koupili nejaké to jídlo, které ihned skončilo v našich žaludcích. Před stadión jsme se dostali kolem půl páté. Stoupli jsme si proto do fronty a čekali až nás ti páni v tričkách s nápisem „pořadatel“ pustí dovnitř. V pět hodin jsme se konečně dočkali a brány edenského stadionu se konečně otevřeli. Po tom co si mě pořadatel důkladně ošahal a zjistil že u sebe nemám žádné zbraně či kamery, pustil me dovnitř.

Po vystoupení první předkapely jménem Salamandra, která nebyla „žádný žrádlo“ , přišla na scénu Laura Harisová dcera Steava z Ironu. A to bylo žrádlo pro oči, ale stále nikoliv pro uši. Mezitím se hlediště stále více a více zaplňovalo. Kousek od nás stála partička Slovenských návštěvníků, která neustále řvala „BRUCE DICKINSON“ a atmosféra začínala houstnout, pak se přidalo skandování „IRON MAIDEN, IRON MAIDEN“. Ale potom jíž v Osm hodin na pódium vlétli Bruce Dickinson, Deave Murray, Janick Geers, Adrian Smith, Nicke McBrain a Steve Harris. Hned první písnička byla Aces high, pro ty kteří ted neví připomenu, začíná to takhle: tada da tá.. tadada.. a tak dále. Další písnička byla Two minutes to midnight a za ní následovaly dálší a další hity, bohužel si nepamatuju v jakém pořadí, takže jen namátkou Fear of the dark, The nuber of the beast, Can I play with madness, Run to the hills, Powerslave a další. Skladbou Iron maiden, kdy se na scéně konečně oběvil Eddie, skončil kolem půl desáté základní playlist, ale fanoušci se nenechali odradit. Stadiónem se neslo ohromující MAIDEN MAIDEN, někdo pískal , někdo řval „jse se pos*. A tak nebylo pochyb o tom že Ironi nějakej ten song přihodí. Přihodily tuším 3 nebo 4. První z přídavku byla Moonchild další peckou byl The Clairvoyan při kterém se na scéně oběvil chodící Eddie v životní velikosti. Po přídavku a odchodu kapely do šaten ze stadioném opět neslo MAIDEN MAIDEN, ale nebylo to již nic platné. Ironi už nevylezli.

Ze stadionu jsme se posléze pomalu ale jistě doslali k východu a pak začala již noční procházka Prahou , která měla vést až k Hlavnímu nádraží, v blízkém nákupním centru jsme si koupily neco na hlad a na zahnání žízně a pak už jsme se vydali do ulic. Noční procházka Prahou byla osvezující sice jsme 3x zabloudily a našli jsme asi 3x více kilometrů. Po cestě jsme míjeli přecpané tramvaje plné hochů a děvčat v černém. A nakonec sme se v 0:20 dopotáceli na Hlavní nádraží. Vlak nám odjížděl v 0:30, ale po shlédnutí fronty u pokladny nám bylo jasné že pojedem až ve 4 ráno. Když jsme se dostali na řadu, tak nám pracovnice drah prozradila že vlak na Brno má 10 minut spozdení. V mžiku jsme měli lísek v kapse a pak začaa hra o čas. Začali jsme sprintovat se na páté nástupište, odkud mel náš vlak odjíždět. Sláva ještě tam stál. Naskočily jsme dovnitř. Našli jsme volé místo a posedali si. Cestou do Brna vlak nabral dobrých 30 minut zpozdení, to nám však přišlo vhod, protože jsme tam nemuseli, na osobní vlak směr Sklaice nad Svitavou, čekat celou hodinu. Ve třičtvrtě na 5 byl odjezd. Zašli jsme si proto koupit listky a pak jsme si šli stoupnout na nástupiště, utahaní jsme sedli do vlaku a nechali se zavést do SKalice tam již čekal vklak směr Boskovice, Jevíčko, Česká Třebová. V něm jsme potkali kamráda, který šel na raní do práce. Ale my už jsme mírily do postele. Na nádraží v Boskovicích jsme se zozešli každý na jinou stranu a tímto pro nás koncert zkocnčíl, ale řeknu vám stálo to za to.